Život začíná v dětství. Posloucháme, učíme se, občas rebelíme, ale stejně je nám to prdlajs platné. Nějak to přežijeme, ustojíme, něco si do života odneseme. Najednou se zdá, že období poslouchání a věčných omezení, příkazů a úkolů skončilo a začíná období svobody. Jenže ouvej. Svoboda se nekoná. Ten bič předtím byl tak silný, že jsem ho na sebe převzala sama a pokračovala v sebemrskačství a tlaku na výkon. Připadala jsem si úplně blbá, vyhořelá a navíc s chronickou a destruující nemocí.

Život začíná v dětství. Posloucháme, učíme se, občas rebelíme, ale stejně je nám to prdlajs platné. Nějak to přežijeme, ustojíme, něco si do života odneseme. Najednou se zdá, že období poslouchání a věčných omezení, příkazů a úkolů skončilo a začíná období svobody. Jenže ouvej. Svoboda se nekoná. Vysoká škola, jak se zdá, zavařila nejednomu člověku. Více

Ten bič předtím byl tak silný, že jsem ho na sebe převzala sama a pokračovala v sebemrskačství a tlaku na výkon. Připadala jsem si úplně blbá, vyhořelá.

Z přednášky na přednášku, semináře o ničem, jen buzerace, nuda a lítání z "Éčka" na "Géčko" (názvy budov) .

Znáte to, máte se něco naučit, ale akademičtí pracovníci se k vám staví tak, že už to přece máte dávno umět. Nechápete, cože to vlastně jednou máte učit ty děti. Kontrapunkt baroka? Vývoj německého jazyka v 17. století? Všechny blbiny, které kdy Schiller napsal? 2 knihy v knihovně a celý ročník přečíst do příště, jak z toho ven. K tomu brigády, učení v jazykovce, překlady (něčím si vydělávat musím).

Nejlepší přednášky měl snad jen Honza Svoboda, tam chodili i ti, co je zapsané neměli - psychologie, život, praxe. Děkuji Honzo. Konečně pocit Svobody.

Prozřením byl půl rok studia v rakouském GRAZU. Studium tady mi dalo více než celá etapa výšky v ČR.

Čas na jídlo - nula, čínské polívky a těstoviny s kečupem. 

Při tom permanentním spěchu nebyl čas na jídlo. Jistila to pekárna, tavený sýr, rohlík, po ránu müsli s mlíkem (nechápu proč jsem to jedla, když jsem pak vždycky letěla na záchod, ale podprahová reklama je sviňa). 3x denně dobrůtka - sušenky, čokoládka, jogurtík, instantní kafíčko. 

Kde je můj život?

Přestože jsem studovala hudbu, vůbec to nebylo o hudbě, zoufale jsem potřebovala zpívat a hrát a našla si po letech kapelu. Dnes už vím, že náznaky nemoci se objevovaly v době, kdy jsem si něco uvědomila a začala to měnit. Více měsíců jsem nárazově vnímala neznámou bolest v břiše..

Pak se to spustilo. 

Sebedestrukce, (ne)řízená?

Nemocnice, vyšetření, nitrožilní výživa, kapačky a hromady léků. Za den jsem spolykala 16 pilulek, nevědouc, co to vlastně polykám, jen mi po tom nebylo dobře. Máte Crohnovu nemoc, nejspíš budete většinu života na invalidním důchodě a nejspíš nebudete nikdy mít děti. Bylo mi 23 let. 2 roky do státnic. Vize života "Až budu mít hotovou výšku, budu pracovat v zahraniční firmě, vdám se, budu mít děti, barák, rodinu..." se najednou zhroutila jako po náletu bombardérů. 

Co jsem udělala špatně, proč zrovna já a co dál?

Život šel dál, diplomka (vybrala jsem si reklamu v německých médiích), jedny státnice, druhé, třetí, mezitím operace. Odcházím z výšky s diplomem a vím, že učit nebudu, že nemám co, že nejdříve musím začít žít, abych měla dětem co předat. Nechci pokračovat v tom hloupém systému demagogie. Nejdu ani na promoci, není to pro mě důležité.

Změna, stěhování, korporát a marketing

Co teď, bublina akdemické půdy praskla s prvním napsaným životpisem. Tak teď mi ty Schillerovy paskvily budou fakt k něčemu. Mám práci jako customer servis v Brně v týmu pro podporu německy mluvících zemí. Wow, stěhujeme se na jih, velké město, mezinárodní firma, jiná kultura, plat, který bych tehdy jako učitelka neměla. Po roce zvedání telefonů a klikání v počítači, dojíždění a denního života v open spacu zjišťuju, že stačilo. Inzeráty, učím se power point, excel, řidičák, malá firma, která už dávno neexistuje, ale kde jsem se naučila hledat řešení a ne důvody, proč něco nejde. Pak další firma a zahraniční obchod a pak final marketing a projekty a příběhy podnikatelů, malých firem, maminek. Apky, systémy, komunikace a prostor pro tvoření. Project management.

Jsem doma. Řídím projekty, vedu pár lidí, pracuju s klienty. Mám relativní volnost, home office, když potřebuju, žádné píchačky. Ale stále plním úkoly, tohle ještě musím změnit. Jídlo zdokonalujeme, vařím si, v lednici je zelenina, na kaše sypu semínka, omezujeme sladké a pečivo.

Od učitelství jsme se dostala k řízení projektů, lidí a nakonec i k vlastním projektům. Od sladkých šátečků k vyladěným barevným talířům.

Mám relativní volnost, home office, když potřebuju, žádné píchačky. Ale stále plním úkoly, tohle ještě musím změnit. Jídlo zdokonalujeme, vařím si, v lednici je zelenina, na kaše sypu semínka, omezujeme sladké a pečivo.